Charakteristika

Tosa inu patří mezi plemena,která bývají označována jako bojová.Toto označení je bohužel zavádějící a budí v neinformovaných osobách negativní emoce.Tosa je zápasníkem v říši psů.Především je třeba si scela jasně říct,že při zápasech tos se nikdy nepoužívaly feny.Tyto zápasy jsou zásadně nekrvavé.

Vzhledem k tomu,že i v samotném Japonsku jsou tosy co do velikosti a mohutnosti poměrně nejednotné,standart pro tosu stanoví jen spodní hranici kohoutkové výšky,která činí 60 cm u psů a 55 cm u fen.Horní hranice nijak omezena není.důležité ovšem je,aby byla tosa vzhledem ke svému vzrůstu celkově harmonická,silných kostí a mohutného,i když ne těžkého osvalení.Hmotnost tosy bývá podle velikosti u psů 55-70kg,feny váží v průměru 50-65kg.Tosa má poměrně malé a tenké,vysoko nasazené uši,které jí měkce přiléhají předním okrajem ucha k líci.Také zbarvení tos je poměrně jednotné,jejich barva bývá nejčastěji sytě hnědočervená,méně často žlutá,ale standart připouští také žíhanou nebo černou barvu a bílé odznaky na hrudi a prstech.

V Evropě se tosy chovají výhradně jako rodinní psi,společníci a partneři.Tento způsob života také tosám nejvíce vyhovuje,protože přes svoji zápasnickou minulost v zemi původu jde při správném vedení o psy velmi vyrovnané,přátelské k lidem a tolerantní i vůči psům.Jen u psů se častěji projevují sklony k dominaci vůči ostatním psům(většinou ne proti fenám).Tosa žijící v rodině je při spávné výchově klidná,pozorná,velmi inteligentní,ovladatelná a oddaná.Přes svůj základní přátelský postoj k lidem dovede tosa rozpoznat skutečné nebezpečí,jež hrozí jejím lidem nebo majetku,a dokáže je bránit.

Tosa inu je velké plemeno,a proto potřebuje samozřejmě přiměřenou a důslednou výchovu.Důslednost si všaknesmíme plést se špatně chápanou tvrdostí,tosa potřebuje při výchově trpělivost,porozumění a laskavost.Takzvanou tvrdost a neodpovídající výchovu pes nechápe a vedou jen ke zhoršení celé situace.Tosa patří mezi molossy,a proto od ní nelze vyžadovat bezmyšlenkovitou poslušnost s jakou se můžeme setkat u méně inteligentních plemen.Podstatně důležitější je správná hiearchie v rodině a tu lze vybudovat především jinými prostředky než je uplatńování síly.Zvláště u psů,kteří mívají sklony k dominaci.Dobře vychovaná tosa je rozvážný pes s přiměřrnou potřebou pohybu.

Tosa potřebuje přiměřenou výchovu a to od raného věku.U všech psů prodělává štěně první fáze výchovy u chovatele a tato raná výchova ovlivní životní postoje,návyky a chování psa po celý život.Správně socializovaná tosa je psem jednoho pána,sebevědomým a odvážným,ale bez agresivity vůči lidem a bez zbytečné agresivity vůči psům.Zvláště psi mají tendenci chovat se dominantně vůči ostatním psům,ale při důsledné a láskyplné výchově lze tyto tendence udržet v přijatých mezích a rozhodně bychom tose neměli trpět žádné výstřelky.

Pes by měl mít zvláště během vývinu dostatek kontaktů s lidmi i ostatními psy,aby naučil správně reagovat na běžné situace.Vůči cizím a neznámým osobám se může chovat rezervovaně,ale nikdy nesmí být bezdůvodně agresivní ani bojácná.

Zaměstnaní majitelé však mohou uvažovat o kombinovaném držení psa,kdy je pes po dobu nepřítomnosti majitele a jeho rodiny umístěn v prostorném a vhodně vybaveném výběhu a po návratu rodiny domů se pes připojí k rodině.Tosa je krátkosrsté plemeno a třeba že je velmi otužilá a robustní,musí mít ve výběhu k dispozici dobře zateplenou a prostornou boudu..Výběh by měl být prostorný a dostatečně členitý,aby se v něm mohl pes slunit nebo stáhnout do stínu.Podlaha výběhu by měla být vždy tak upravená,aby měl pes možnost lehnout si na suchou podložku.U krátkosrstého plemene je důležitý podklad,protože u psů velkých plemen poměrně snadno vznikají otlaky na loktech,patách a jiných místech a tyto otlaky se jen obtížně odstranújí.ve výběhu musí mít pes dostatek vody,která nesmí v zimě zamrzat,a nejlépe písčitý koutek ,kam se může vyprázdnit a který lze snadno udržovat v čistotě.

Tosy jsou dobří hlídači a stážci majetku,pozorně sledují okolí a v případě skutečného nebezpečí zasáhnou.Feny lze při správné výchově držeti pohromadě,ale zvláště v nepřítomnosti majitele by zvláště psi měli být od sebe raději odděleni.

PÉČE

Tosa má krátkou srst,která nevyžaduje zvláštní péči.Srst stačí pravidelně jednou týdně vykartáčovat.Samozřejmostí musí být také péče o uši,protože překlopené ucho má větší tendenci se zanášet,pravidelně zkontrolujeme také oči a pohybuje-li se pes především po měkkém podkladu,může být třeba občas přistřihnout drápy.tosa je velký pes ,a proto ji musíme od útlého věku přivykat tomu,že se s ní manipuluje.Za trpělivost i u nepříjemných úkonů ji důkladně pochválíme a odměníme a pak nebudeme mít problémy ani při návštěvě zvěrolékaře.Tosa potřebuje přiměřený pohyb.Volný pohyb jí nemůže nikdy nahradit ani sebevětší zahrada,protože zahradu pes prozkoumá během několika dní a pak už mu žádné nové podněty nepřináší.Proto tose poskytneme několik kratších a alespon´jednu vydatnější procházku denně,kterou směřujeme na různá místa.Nevyhýbám e se kontaktům s lidmi ani s jinými psy,ale samozřejmě netrpíme žádné snahy dominovat ostatním psům a vždy vyžadujeme přiměřenou spolehlivou poslušnost  a podřízenost.